Slunečnice, ozdoba každé zahrady i plodina s různorodým využitím

Ať ji vidíme na poli, zahradě či ve váze, její nádherné žluté květy přitahují naši pozornost.

Slunečnice si není možné nevšimnout.

Její semínka jsou považována za zdravou pochutinu, olej, který se z nich získává, používáme ke smažení.

Je ale slunečnicový olej zdravý?

Do jakých rozmanitých pokrmů lze semínka přidat pro oživení?

Objevte s námi všechna tajemství této jedinečné rostliny.

Slunečnice a její druhy

Na světě existuje více než šedesát různých druhů slunečnic, které se vyskytují v různých velikostech,  tvarech a mají různé barvy od zářivě žluté až po ohnivě červenou. Dvěma nejdůležitějšími druhy, které se pěstují po celém světě, jsou:

• slunečnice roční neboli Helianthus annuus – pěstuje se především za účelem získávání slunečnicových semínek a oleje

• slunečnice topinambur neboli Helianthus tuberosus – pěstuje se kvůli svým hlízám, které připomínají brambory

Slunečnicová semínka

Slunečnicová semínka nejsou vhodnou potravou pouze pro ptáky či hlodavce, ale také pro lidstvo. Technicky vzato jde o plody slunečnice roční. Jeden velký květ slunečnice může obsahovat až 2 000 semen. Slunečnicová semena se sklízejí ze zaschlých květů, když vypadají buclatá a snadno se uvolňují. Černobílou pruhovaná slupka se nekonzumuje. Semínka mají jemnou oříškovou chuť a dají se koupit ve dvou podobách.

• Slunečnicová semínka neloupaná – semínko je ukryté v černé slupce s bílými pruhy, která se před konzumací odstraní. Pro zvýraznění chuti se často praží, můžete je však koupit i syrová.

• Slunečnicové semínka loupaná – někdy označovaná též jako slunečnicová jádra. Jedná se o semínko bez slupky. Opět je lze konzumovat syrová či pražená.

Semínka je vhodné skladovat na chladném, suchém a tmavém místě ve vzduchotěsných nádobách, neboť jsou náchylná na žluknutí. Trvanlivost je možné prodloužit zmrazením.

Jak konzumovat slunečnicová semínka

• Slunečnicová semínka se často přidávají do nejrůznějších zdravých snídaňových směsí, granoly či müsli tyčinek. Receptů existuje nespočet, nejlépe se kombinují s ovesnými vločkami, ořechy a dalšími druhy semínek. Společně s ovocem či oříšky je můžete konzumovat také v domácím jogurtu.

• Pokud máte rádi rozmanité zeleninové saláty, slunečnicová semínka do nich můžete bez problémů přisypat. Kromě toho, že fungují jako dekorace, dodají salátům i řadu živin. Podobně můžete semínka použít také v receptech na saláty s kuřecím masem nebo s tuňákem.

• Nejen vegetariáni ocení jejich použití do směsí na přípravu zeleninových burgerů, karbanátků či placiček. Použít je lze také na dušenou či grilovanou zeleninu.

• K pečení můžete využít jak slunečnicovou mouku, tak samotná semínka. Domácí chléb, housky či další pochoutky jimi lze nejen ozdobit, ale jednoduše je lze přidat též do těsta podobně jako oříšky.

• Pražená slunečnicová semínka se hodí na ozdobu nejrůznějších krémových polévek, například dýňového, mrkvového, pórkového či brokolicového krému.

• Originální použití nabízejí rozemletá slunečnicová semínka, která lze použít například k obalení ryb.

• Společně s dalšími semínky, ořechy a bylinkami můžete slunečnicová semínka použít na přípravu domácího pesta.

Slunečnicový olej

Slunečnicový olej se vyrábí lisováním slunečnicových semen a extrakcí oleje. Obvykle se používá k pečení, smažení a fritování. Potenciální přínosy slunečnicového oleje závisí na jeho druhu, složení a používaném množství. Olej by měl být skladován v uzavřené lahvi na chladném a suchém místě.

Slunečnicový olej obsahuje především kyselinu linolovou a olejovou. Kyselina linolová je omega-6 polynenasycená mastná kyselina, kyselina olejová je omega-9 mononenasycená mastná kyselina. Existují i druhy, které obsahují kyselinu stearovou. Ty se používají v mnoha zpracovaných výrobcích a při průmyslovém smažení.

Kouřový bod

Negativním aspektem slunečnicového oleje je uvolňování potenciálně toxických sloučenin při opakovaném zahřívání nad teplotu 180 °C, například při fritování. Slunečnicový olej má sice vysoký kouřový bod zakouření, což je teplota, při které začíná kouřit a rozkládat se, ale vysoký kouřový bod a neodpovídá tepelné stabilitě oleje.

Jedna studie zjistila, že slunečnicový olej uvolňoval ve srovnání s ostatními rostlinnými oleji při třech typech technik smažení nejvyšší množství aldehydů. Aldehydy jsou toxické sloučeniny, které mohou poškozovat DNA, a přispívat tak k různým onemocněním.

Slunečnicový olej a ostatní oleje

Z tohoto důvodu je vhodnější na smažení používat slunečnicový olej s vysokým obsahem kyseliny olejové a nižším obsahem kyseliny linolové. Olivový a avokádový olej jsou také bohaté na mononenasycenou kyselinu olejovou a při zahřívání jsou méně toxické. Oleje s nízkým obsahem polynenasycených mastných kyselin, jako je i řepkový, jsou při vaření stabilnější než slunečnicový olej s vysokým obsahem kyseliny linolové.

Porovnání slunečnicového oleje s ostatními oleji, které v kuchyni často používáme, tedy řepkovým a olivovým.

Topinambur

Topinambury jsou hlízy slunečnice topinambur, které vzhledově připomínající kořen zázvoru. Název byl odvozen od jihoamerického kmene Tupinambů, od kterého je kdysi získali francouzští kolonisté. Někdy se jim říká též židovské brambory nebo jeruzalémský artyčok. Vzhledem k tomu, že tyto hlízy na rozdíl od klasických brambor neobsahují škrob, jsou vhodné i pro diabetiky. Topinambur lze konzumovat syrový i tepelně zpracovaný, například vařený, pečený, smažený či grilovaný.

•  Nastrouhané syrové topinambury lze přidávat do nejrůznějších pomazánek a salátů. Často se kombinují společně s jogurtem, majonézou či tatarskou omáčkou a citronovou šťávou.

• Syrová šťáva z topinamburů lze pít jen tak, nebo v kombinace s dalšími zeleninovými či ovocnými šťávami.

• Podobně jako brambory je lze rozmanitými způsoby vařit, péct, zapékat či smažit jako hranolky. Připravit z nich jde také kaše či placičky podobné bramborákům. Používat je lze jak oloupané, tak se slupkou.

• Zajímavé je jejich nakládání do sladkokyselého nálevu, podobně jako v případě okurek.

Topinambury versus brambory

Z hlediska topinamburů je zajímavé jejich porovnání s klasickými brambory, batáty a artyčoky, k nimž jsou často připodobňovány.

Co obsahuje slunečnice

Slunečnice je velmi bohatá na rozmanité živiny, především na zdravé tuky, prospěšné rostlinné sloučeniny a několik vitamínů a minerálů. Z minerálních látek vyniká především vysokým obsahem manganu, mědi, selenu a zinku Z vitamínů je bohatá na celou škálu vitamínů skupiny B a vitamín E.

Nutriční hodnoty slunečnicových semínek

Zajímavé je porovnání slunečnicových semínek s ostatními oblíbenými typy semínek, jako jsou dýňová, lněná, sezamová a chia.

Vitamíny a minerály

Se slunečnicí v kuchyni

Věděli jste, že ze slunečnice můžete konzumovat mnohem více jen semena? Pochutnat si totiž můžete jak na poupatech slunečnic, tak na okvětních lístcích zralých květů. Jedlé jsou také stonky, které připomínají řapíkatý celer, a list. Mladé listy jsou měkké a jemné, starší listy mohou být trochu tvrdé a vláknité. Lze je přidat syrové do salátů nebo uvařit podobně jako špenát. Zalitím listů horkou vodou získáte slunečnicový čaj.

Poupata jsou nejlepší vařená, zkuste je lehce spařit nebo blanšírovat. Na másle s trochou česneku a soli získáte jednoduchou přílohu, která chutná jako artyčok. Jen nezapomeňte před vařením odstranit zelené části kolem základny pupenu. Jedlé jsou také okvětní lístky slunečnice. Stačí je otrhat a přidat do salátů. Slunečnicové klíčky mají svěží chuť, skvěle se hodí do salátů, pomazánek, na ozdobu nebo jako příloha.

Slunečnice a zdraví

Slunečnice je bohatá na zdravé tuky, prospěšné rostlinné sloučeniny a několik vitamínů a minerálů. Tyto živiny mohou hrát roli při snižování rizika běžných zdravotních problémů, včetně srdečních onemocnění a cukrovky 2. typu. Jaké konkrétní účinky na naše zdraví máme na mysli?

• Kardiovaskulární onemocnění a cukrovka –  vzhledem k obsahu vitamínu E, hořčíku, a linolové mastné kyseliny pomáhají slunečnicová semínka snižovat krevní tlak, hladinu cholesterolu a cukru v krvi. Kromě toho semínka obsahují speciální rostlinné látky, které blokují enzym způsobující zužování cév. Kardiovaskulárním onemocněním pomáhá předcházet i slunečnicový olej s vysokým obsahem kyseliny olejové, který snižuje hladinu špatného cholesterolu a triglyceridů v krvi.

• Záněty – zatímco krátkodobý zánět je přirozenou imunitní reakcí, chronický zánět je rizikovým faktorem mnoha chronických onemocnění. Například zvýšená hladina zánětlivého markeru C-reaktivního proteinu v krvi je spojena se zvýšeným rizikem srdečních onemocnění a cukrovky 2. typu. Semínka pomáhají jeho hladinu účinně snižovat.

• Antioxidanty –  slunečnicová semínka obsahují celou řadu antioxidačních látek včetně kyseliny chlorogenové, vitamínu E a dalších. Strava s vysokým obsahem antioxidantů je spojována s nižším rizikem chronických onemocnění.

• Snížení stresu – vysoký obsah hořčíku ve slunečnicových semínkách je skvělý pro zklidnění nervů a uvolnění svalů. Hořčík pomáhá regulovat nadměrnou aktivaci nervových buněk, kterou v těle způsobuje vápník. Příliš mnoho vápníku může vést k bolestem hlavy, migrénám a napětí.

Potenciální rizika slunečnicových semínek

• Sodík  – pokud si hlídáte příjem soli, mějte na paměti, že slupky, které lidé běžně cucají, než je rozlousknou, jsou často obaleny v soli.

• Kadmium – slunečnice mají tendenci přijímat kadmium z půdy a ukládat ho do semen. Tento těžký kov může při dlouhodobém působení vysokého množství poškodit ledviny.

• Nevolnost a zažívací problémy – snědení velkého množství semínek najednou může mít za následek zácpu. I z tohoto důvodu se doporučuje nepřekračovat množství 30 gramů denně. Jiné zažívací problémy může způsobit konzumace špatně skladovaných semínek, ve kterých došlo ke žluknutí oleje.

• Alergie – alergie na slunečnicová semínka a další výrobky je poměrně vzácná, ale může se objevit.

Potenciální rizika slunečnicového oleje

Přestože mnohé důkazy naznačují, že slunečnicový olej je zdraví prospěšný, existují obavy, že může být spojen i s negativními zdravotními důsledky. Druhy slunečnicového oleje, které nemají vysoký obsah kyseliny olejové, obsahují více kyseliny linolové. Ta se v těle přeměňuje na kyselinu arachidonovou, která může vytvářet zánětlivé markery a signální sloučeniny, které podporují přibývání na váze. Další potenciální nevýhody slunečnicového oleje souvisí s jeho přílišným zahříváním.

Produkty ze slunečnice

Kromě oleje se slunečnicová semena používají také k výrobě léků, barev či bionafty a rovněž jako krmivo pro hospodářská zvířata. V tomto případě se využívají především zbytky semen, které zůstanou po získání oleje.

Slunečnicový olej je pravděpodobně prvním produktem získaným ze slunečnicových semen, který se nám všem vybaví. Možností jeho využití v kuchyni je bezpočet. Olej se ale využívá též v lékařství k výrobě řady mastí a v kosmetickém průmyslu.

Slunečnicová mouka je dalším výrobkem, který lze ze semínek získat. Nejprve se ze semen vylisuje olej a z odtučněné sušiny se následně namele mouka. Je skvělým pomocníkem především při pečení. Použít ji lze samotnou nebo v kombinaci s jinými moukami. Těstu dodá nejen jinou chuť, ale také vláčnost a sníží obsah lepku, neboť je bezlepková. Přidat ji lze do těst sladkých i slaných, často se přidává do těsta při pečení chleba.

Slunečnicové máslo je možné zakoupit nebo si ho jednoduše připravit též doma. Stačí slunečnicová semínka rozmixovat v kuchyňském robotu. V případě, že chcete získat tekutější konzistenci, můžete k semínkům přidat malé množství kokosového oleje. Vzniklou pastu přendejte do sklenice a uložte do lednice. Máslo se hodí k mazání i pečení.

Slunečnicové barvivo ze zářivě žlutých okvětních lístků lze získat přírodní barvivo, které lze použít na bavlnu, len či hedvábí. Stačí okvětní lístky zalít vodou a povařit.

Pěstování a zajímavosti

Slunečnice patří do čeledi hvězdnicovitých. Její velikost i barva květů závisí na druhu. Slunečnice roční může dosahovat výšky až okolo 3 metrů a její květ může mít až 30 centimetrů v průměr. Ve skutečnosti se nejedná o jeden květ, ale o květenství, které je složeno z více květů. Největším producentem slunečnicových semen je v současné době Rusko, následované Ukrajinou a zeměmi Evropské unie. Mimo Evropu se slunečnice hojně pěstuje také v Argentině, Číně či Turecku.

Pochází ze Severní Ameriky, kde byla domestikována indiánskými kmeny již 3 000 let př. n. l. a používala se jako potravina, barvivo, dekorace, lék i stavební materiál. Španělští objevitelé ji pak v 16. století přivezli do Evropy, kde se stala oblíbenou dekorativní květinou. Pěstovat za účelem výroby oleje se v Evropě začala až v 18. století.

Slunečnice a otáčení za sluncem

Díky svému obřímu květu a zářivě žluté barvě našim předkům připomínala slunce. Vlastní jméno Helianthus pak pochází z řeckých slov helios neboli slunce a anthos neboli květ. To však není jediné spojení, které má tato zářivá květina se svou stejnojmennou hvězdou. Je známo, že když slunce putuje během dne po obloze, slunečnice otáčí hlavu a sleduje jeho pohyb. Tomuto jevu se říká heliotropismus.

Ve skutečnosti to platí pouze pro poupata slunečnice, rozvinuté květy většinou zůstávají natočeny po celou dobu na východ. Díky tomu, že se slunečnice natahují ke slunci a oddaně sledují jeho pohyb, se staly symbolem věrnosti, oddanosti a obdivu.

Použité zdroje